Cestovani Lifestyle

Moje dva roky v Thajsku

April 04, 2014Epic Betch Kristýna

S Jojo v rooftop baru Sirocco v Bangkoku


4.4. jsou to přesně dva roky, co jsme sedli na letadlo a se vším co se vešlo do kufrů, jsme se přesídlili do Thajska.

Stěhovat se z rodné země na narozeniny vlastního taťky (a také mojí drahé Verunky), není asi úplně ten nejhezčí dárek. Ale rozhodně toho nelituji a nyní můžu s čistým svědomím říct, že to byl správný krok.



Jestli si někdo myslí, že to bylo jednuduché a že jsem měla vše vyložené na zlatém podnose, tak by byl asi hodně překvapený, kdyby viděl, jaké začátky opravdu byly.

Prosadit se v cizí zemi, navíc mimo Evropu, není úplně jednoduché. Rodilí angličtí mluvčí to mají rozhodně jednoduší. V Thajsku je spousta škol, kde přijmou anglického rodilého mluvčího jako učitele, bez jakéhokoliv diplomu a vystudované školy. Pokud mluvím stejně dobře anglicky, jako rodilý mluvčí, dokonce mám 20 diplomů a roky zkušeností, tak stejně raději do místních škol přijmou rodilého mluvčího. Což mi přijde trochu nefér a když jsem hledala práci, tak mě to docela štvalo.

Pak jsem ale zjistila, že já mám v téhle zemi také plusové body. To že jsem bílá holka s "reprezentativním vzhledem" (jak tomu v business stylu rádi říkají) a to že mluvím třemi jazyky bylo něco, co mě posunulo ve výběrových řízení před rodilé anglické mluvčí.

Většina anglických rodilých mluvčích totiž trochu zleniví. Kamkoliv jedou, lidé mluví jejich jazykem, takže je to nenutí, aby se další jazyky učili.

Prvních několik týdnů to byl trochu kulturní šok, ale viděla jsem ve všem především pozitiva a také to, že je tady teplíčko a moře na dosah. S přibývajícími měsící a s novými zkušenostmi jsem postupně ztrácela růžové brýle. A nyní po dvou letech mohu říct, že mám na Thajsko celkem střízlivý názor. Vidím zde negativní, ale i pozitivní věci. Thajsko mi dalo i vzalo. Dalo mi zkušenosti a vzalo mi iluze o dobrotě lidí :D.


V průběhu několika týdnů jsem zkontaktovala doslova stovky firem s poptávkou pracovní pozice... Napřed jsem pracovní pozice vybírala, pak jsem psala emaily i na pozice, které jsem upřímně nevěděla, co vůbec znamenají, ale i tak jsem zkoušela štěstí. Ze začátku jsem si myslela, že o mě nemají firmy zájem, pak jsem zjistila, že prostě jen ignorují veškeré emaily. Takže jsem začela firmy obvolávat a ťukat na dveře... A najednou to byl pohovor za pohovorem! A spoustu firem chtělo, abych u nich pracovala a to mi dodalo pocit, že si pozice mohu vybírat.

V daném městě byla opravdová nouze o někoho, jako jsem já. (vím, že to zní dost narcisticky, ale tak to vůbec nemyslím:). Většina cizinců byli muži. A když tam byla nějaká bílá cizinka, tak to byla ruska, která nemluví anglicky. Takže bílá anglicky mluvící evropanka byla trochu unikát a občas jsem si přišla, že jsem pro lidi jako novorozené mládě bílého tygra...

Bohužel většina firem nabízela pracovní pozice, ale s "malým" háčkem. Bez pracovního povolení. Což je v Thajsku sebevražda. Pracovní povolení je pro firmy drahé a pokud policie přijde na to, že ve firmě pracuje někdo bez pracovního povolení, tak to danou firmu vůbec nepoznamená. Nedostanou ani pokutu. Ale nelegálního pracovníka vezmou rovnou do špinavé cely a dostane více než stotisícovou pokutu a vyhoštění ze země. Takže to pro mě bylo samozřejmě velké NE.

Po několika týdnech se objevila firma, která mi nabídla velmi slušnou výplatu, bonusy za provedenou práci, zaplacení víza a pracovního povolení. Navíc auto k vlastnímu užívání a firemní telefon a iPadem. Upřímně jsem nemohla být šťastnější. A ještě jsem navíc měla vlastní sekretářku. A bylo to fajn. Nebyla to jednoduchá práce. Šéf byl, je a bude blázen. Ale zkušenost to byla k nezaplacení. Naučila jsem se toho opravdu hodně. Tahle prace mi šla od ruky. A čím víc mi to šlo, tím větší byla výplata a bonusy.

Tato firma se zabývala virtuálním marketingem pro mísní firmy a "travel guide" pro turisty (plus občasný recruitment). Půlku mé pracovní doby jsem jezdila po místních restauracích a turistických atrakcích. Ochutnávala jsem jídlo, občas bylo náplní mé práce si pohrát s delfíny a vyzkoušet různé atrakce. Zapisovala jsem plusy a mínusy. Snažila jsem se najít a vybrat ty nejlepší místa, které by měl každý turista navštívit.


Já v plném pracovním nasazení :)


Další fotka z pracovní schůzky. Tentokrát s korejským umělcem a majitelem muzea iluzí.



Dokonce se naše fotka dostala v životní velikosti na 24 mini busů :D

A když jsem nějaké takové místo našla, musela jsem s majitelem daného místa vyjednat podmínky, za jakých s nimi budeme spolupracovat. Což možná zní jednoduše, ale jednoduché to vůbec nebylo. Tahle část byla extrémě stresující a časově náročná.

Někdy schůzky probíhaly jako přátelské posezení. Jindy jsem vedla půl hodinový meeting pro 10 cizích lidí a dělala jsem jim přednáškou o tom, proč by měli podepsat smlouvu právě s námi. Mně bylo 20 a jim většinou nejméně jednou tolik. A to jsem se dva roky předtím styděla v Anglii zeptat v restauraci, kde jsou záchody :D.

Pracovala jsem 5-6 dnů v týdnu. Od 9 ráno do 17-18 hod. věčer. To byly oficiální hodiny. Bohužel neoficiálně jsem musela pracovat mnohdy 4 hodiny přes času denně. Pokud né přímo z kanceláře, tak potom z domova. A bylo toho vážně hodně. S přítelem jsme se doma více méně potkávali jen náhodně.


Mít dobrou výplatu je fajn, být svým vlastním šéfem je ale ještě lepší. A tak jsem se rozhodla, že teď budu šéf já a budu dělat to, co mě baví. Otevřela jsem si internetový obchod www.FashionHouse.cz . Móda a marketing jsou moje dvě vášně, takže si na svou práci opravdu nestěžuji. Není to vždy jen med, ale vidím za sebou výsledky své práce.




Teď jsem vážně spokojená, i když moje práce nikdy nekončí a nikdy neubývá, spíš naopak stále přibývá :). A každý den v týdnu mám pocit že je středa.....daleko od posledního víkendu a daleko do dalšího. Ale to přeci vůbec nevadí, když děláte to, co Vás baví:).

Včera v noci jsem se vrátila z úžasné dovolené po Thajsku a jsem zase plná energie a budu mít čas psát články přesně tak, jak jsem měla v plánu.



Děkuji za přečtení a komentáře...a snad tento článek zodpověděl to co čtenáře zajímalo :).



Kristýna

xxx






You Might Also Like

17 comments

  1. Skvělý článek, vůbec si nedokážu předtavit začínat v tak exotické zemi. Já jsem začínala před rokem a půl v německu a ani tady to nebyla žádná hitparáda... držím palce, ať se vše daří
    My Small Happinesses

    ReplyDelete
    Replies
    1. Dekuju :). Zacinat mimo domov neni nikdy jednoduche, ale jsem si plne vedoma, ze ve dvou se zacinalo mnohem lepe, nez kdybych tady byla uplne sama... Sama bych se takhle daleko se vsemi kufry asi nikdy nevydala:).

      Delete
    2. To by mě ještě zajímalo, jak vás vůbec napadlo Thajsko na stálo? Ale je to super, těším na další článek třeba o kulturních rozdílech ☺

      Delete
    3. Pritel tady otevrel firmu a uz prestavalo byt mozne o vsechno se postarat bez toho, aby tady byl. V CR jsme byt nechteli, takze se to hodilo:).

      Kulturnich rozdilu je tolik, ze to nebude mozne napsat v jednom clanku a tak budu postupne pridavat ruzne odlisnosti. Uz jsem napsala jeden na tema Ladyboy :).

      Delete
    4. Díky, to se na to hned vrhnu... máte můj obdiv ... a UV laky P2 asi jenom v Německu, chceš poslat?? ;)

      Delete
  2. Super článek, každý nemá odvahu udělat tak velké rozhodnutí jako Ty! Klobouk dolů! :))

    ReplyDelete
    Replies
    1. Dekuji z komentar, nemyslim si, ze obdiv je na miste. Ale budu delat vsechno proto, aby jednou za mnou bylo neco, co se da obdivovat...:).

      Delete
  3. Krásné fotky, skvělý článek, do Thajska bych jela hned :-) Začátky jsou vždycky těžké, já si pamatuji, když jsem začínala žít v Paříži, první týdny jsem myslela, že se radši vrátím domů :-D
    > Na mém blogu probíhá giveaway o krásnou dekorativní kosmetiku Mary Kay, budu moc ráda, když se také zapojíš! http://www.chicoco.cz/2014/04/april-giveaway.html

    ReplyDelete
    Replies
    1. :D nastesti pocit ze se chci zabalit a vratit do CR u me nenastal, ale to pripisuju asi hlavne tomu, ze tady nejsem sama:)

      Delete
  4. Anonymous18:47

    Ahoj, chtela bych se zeptat,co za certifikaty z aj mas?

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ja nemam zadne certifikaty:). Myslela jsem to tak, ze kdybych byla rodily mluvci, tak jsem mohla jit alespon hned ucit, kdyz bych tenkrat nesehnala nic jineho. V Thajsku je tolik aj rodilych mluvcich, ze by o ucitele z jinych zemi nemeli zajem. Ja jsem se aj naucila poradne az z komunikace;).

      Delete
  5. Jsi odvážná a máš můj obdiv za to jak ses s tím poprala, ta práce musela být úžasná zkušenost. Ale myslela jsem, že se rozepíšeš trošku víc, zhltla sem to za minutku :) A jestli to správně chápu, tak s přítelem, se Stefanem, už jste spolu byli předtím a do Thajska odjeli spolu, ano? Myslela jsem si vždy, že jste se seznámili až tam... někdy můžeš udělat článek i o tom seznámení, jestli to tedy není tajné, ale hádám, že v ČR jste se asi nepotkali... :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Myslim ze nebudu psat uplne kazdy detail meho zivota na blogu:). Ale s pritelem jsme se poznali v CR a vic jak dva roky jsme tam spolu budleli:).

      Delete
  6. Zajímavý příběh. Ať se i nadále daří. Zajímalo by mi, jestli už umíš thajsky? Asi jo, když už tam jsi takovou dobu, viď?

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji:). Učila jsem se ze začátku a něco jsem pochytila časem. Bohužel thajci (a především thajky) se mnou mluvit thajsky moc nechtějí, jen trošku. Podstatné je, že jim rozumím a oni to občas nevědí. Občas si užívám, když o mně mluví za zády a myslí že nerozumím....tak jim aspon řeknu, že přesně vím o co go :D.

      Delete
  7. skvělý článek, jsi statečná, vážně Tě obdivuju! :)) sama bych moc ráda někam vycestovala, angličtinu mám ráda a nemám s ní problém, ale myslím, že jsem si v tomto ohledu nevybrala zrovna vhodný obor na VŠ.. studuju právo ČR :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ceske pravo sice asi jinde neuplatnis, ale na druhou stranu nikdo neříká ze musíš zůstat v oboru:).

      Delete

Send me a message!