Asie Bangkok

Policejní honička Czech Article

April 21, 2016Epic Betch Kristýna

thajsko, thajské úřady, vízum thajsko, epic betch
CZECH ARTICLE
Story dne: Dnes jsem musela na imigrační úřad. Protože mám pracovní vízum, musím každých 90 dnů osobně přijít a potvrdit, kde bydlím a pár dalších informací. Nově budou vyžadovat adresu našich sociálních sítí (Facebooku, Instagramu,...), takže budu asi mít nový fandy mezi thajskými úředíky:D.

Je hned několik důvodů, proč je návštěva imigračního takový opruz. Ke každému se chovají jako ke kriminálníkovi. Je jedno, jestli jste v Thajsku kvůli šlapkám na nelegální víza a žebráte po ulicích, nebo máte vše v pořádku a do místní ekonomiky přinášíte nemalé peníze. Úředníci se na každého mračí. A když se zrovna baví mezi sebou a omylem se usmějí na "obyčejného" člověka, tak ho pak rychle za něco zprdnou, aby to vyrovnali. Je na nich vidět, že se mračí, protože musí. Myslela jsem si, že se takhle chovají všichni úředníci. Ale tak to vůbec není. Jednou se mnou na imigrační šla moje thajská kamarádka a byla v naprostém šoku, protože nikdy nic takového neviděla. Každých pár měsíců mění různé vyhlášky a snad úmyslně se snaží, aby se k nim nedostali hlavně lidé, kterých se týkají. Někdy jsou to bohužel ale život měnící změny. Snad každý prodejce nudlí na ulici mluví anglicky lépe než úředníci na imigračním. Oficiální informace uvádí, že můžete navštívit několik imigračních úřadů. Ale můžete si být jistí, že Vás na všech pošlou pryč s tím, že to nejde (důvod Vám nezdělí) a pošlou Vás na ten nejvzdálenější úřad, který existuje (#TrueStory). Nově jsem dnes viděla před vchodem velkou ceduli, kde bylo vypsané, co nesmíte mít na sobě, když jdete na tento úřad. Nesmíte mít kraťasy, středně dlouhé sukně/šaty, výstřih (téměř každý výřez trička je považovaný za výstřih), sandály, žabky, otevřené boty a...... upnuté kalhoty. Co přesně je špatně na kalhotech ani s největší představivostí nevím. Vzhledem k tomu, že všechny úřednice mají sukně a vysoké podpatky, tak možná chtějí oproti ostatním jen vyniknout. Ale nejspíš je to jen další způsob, jak lidem na ůřadě seberou další kapku samostatnosti a moci nad svým životem.

Já chodím zásadně na úřad jako zevl, protože i pouhý BB krém a řasenka jednou stačilo na to, aby mě po 8 hodinovém čekání poslali do háje.

Čekání je další vtipná věc. Přijdete v 7:00, jste 20. v řadě, čekáte 3 hodiny, než na Vás přijde řada. Přijdete v 15:00, před Vámi je 100 lidí a odcházíte za hodinu a půl, protože ráno úředníci pracují pomalu. Odpoledne rychle, aby nemuseli být v práci dlouho.
thajsko, thajské úřady, vízum thajsko, epic betch

Mezi 12-13 hodinou všechny z úřadu vyhodí ven. Mají totiž přestávku na oběd. Všichni uředníci najednou. Takže Vás dost nepříjemní vyhodí a nechají Vás stát před dvěřmi dokud jim nebude končit přestávka.

Vždy tam vidím nějakou cizinku brečet a cizince bezmocně nevěřícně zvyšovat hlas. Úředníci mnohdy na lidi štěkají napřiklad za to, že mají napůl prehnutý formulář. Nebo že si o formulář dovolili říct (je důležité podotknout, že formuláře se vydávají právě na úřadě :D). Tak teď jsem Vás uvedla do děje :D a můžeme se dostat k dnešku.

Kdykoliv na tenhle úřad musím, tak jsem už předem trochu nesvá. Cesta tam i zpět není krátká a vždy je na úřadě problém. Dnes jsem čekala "jen" dvě hodiny, než na mě přišla řada. První problém byl, že se mě snažili poslat na úřad v jiném městě. První věc, kterou od úředníka vždy uslyšíte je "to nejde". A někdy se Vám povede to, že je přesvědčíte, že to přeci jde. Paní jsem přesvědčila... Good. Myslela jsem si, že ten jeden problém mám tedy za sebou a za dvě minuty budu vesele odjíždět z úřadu se vztyčeným prostředníčkem a pocitem, že mám na 90 dnů pokoj.

Takhle jednoduché jsem to ale na úřadě nikdy neměla a i ten dnešní sen se rychle rozplynul. Úřednice mi začala svižně tvrdit, že mi chybí papír v pasu. Papír, který tam prý minule připíchla. V pasu nebyla nikde ani dirka po sešívačce a já mám v paměti jako by to bylo dnes, jak mi u toho samého okýnka před 3 měsíci tvrdili, že je to všechno a víc mi nedají. A dnes mi tvrdí, že mi něco chybí. Dostala jsem se do v Thajsku známé situace. Na to, abychom ti dali B, potřebuješ A. Abychom ti dali A, potřebuješ B. Mezi haldou zbytečných otázek o mém žití mi vrazili lísteček s načmáranou větou a se slovy: "Jdi na policii." Adios Amigos. Jako největší trubka jsem se musela doklepávat a zjišťovat, co na té polici mám dělat říct, wtf.?! "Jdi - scooter - policie - padej!"

Oukej, nejsem žádná padavka, jdu na mission impossible. Tímhle jsem už přišla o celý den a zítra do téhle díry budu nejspíš muset zase. Vyšla jsem tedy před úřad a poprosila scooter taxikáře, jestli by mi mohl s pasem skočit na policii. V Thajsku totiž tito taxikáři mnohdy slouží jako pikolíci. Dojedou Vám na poštu, zaplatit účtenky, vyzvednout dokumenty, dítě ze školky, atd atd atd.

Ale to mi neprošlo. Taxikář řekl, že musím s ním. Neměla jsem u sebe skoro žádné peníze a jako na potvoru jen kartu, která vybírá jen z bankomatu jedné jediné banky. Byla jen hodina do zavírací doby úřadu. Ale úřady bývají u sebe, tak je snad stanice jen někde za rohem. Taxikář si řekl o 500THB (350,-?) a dohodli jsme se na 150THB (100,-). Měla jsem chtít ještě slevu, protože ani neměl druhou přilbu, ale sliboval, že mě dneska nezabije a říkal, že jestli se bojím, že má dám klidně ruce na jeho ramena ( :D další wtf.).
thajsko, thajské úřady, vízum thajsko, epic betch

Možná mi sliboval, že pojede pomalu, ale jel jako ten největší psychopat. Retardéry na ulicích měli taxikáři upravené tak, že měl každý vytrženou část, kterou scooter mohl bez zpomalení proletět. Což je sice super, ale přidalo to na nebezpečném kličkování a taky tomu, že se občas netrefil a dvakrát jsem málem ulítla já.

Na to jak jsme jeli rychle, jsme jeli šíleně dlouho. Až jsme se blížili kolmo na téčkovou křižovatku a scooter nezpomaloval. Vůbec! Naopak. Zrychloval! A jeli jsme přímo do domu, který u té křižovatky stál. A bum, vletěli jsme přes chodník do té nejmenší uličky mezi dvěma domy. Ta ulička byla tak uzoučká, že jsem měla pocit, že musím mít vydechnuto, abychom se tam vešli. Ulička vedla mezi chajdami. Přes lávku přes řeku. Po řece přes něčí zahradu a do další uličky mezi chatky. Lidi uskakovali, ale né tak, že by byli naštvaní, ale spíš tak, že je to naprosto normální. Mezitím přes uličku pobíhali úplně maličké děti a měli ze mě kopec srandy. A já jsem na sebe byla neskutečně naštvaná, že mám vypnutý telefon a nemohla jsem točit, protože jsem ho utahala při čekání na úřadě (prokecala jsem baterku s úžasnou @DoYouSpeakTravel <3 ). Jeli jsme přes chatky, které stojí na vodě a všude byli barevné vlaječky, kvetoucí stromy a tak skvělá atmosféra, že jsem úplně zapomněla, že jedeme na policejní stanici :D. Říkala jsem si, že je to vlastně jedno, protože jsem zase viděla něco nového a ať se děje, co se děje, snad mě taxikář neveze někam, kde mě zapíchne...

Dojeli jsme na policejní stanici a taxikář běžel se mnou a pořád mě popoháněl. Protáhl mě celou stanicí až do odlehlého pokoje, kde bylo několik policistů u jejich stolů. Galantně mi odsunul židli a posadil mě. A nic. Všichni se chichotali, ale bránili se očnímu kontaktu. Takže super, zase jsem v téhle úžasné situaci, kdy jsem jak rozzářený Pikachu v pokoji plném pokémonologů, přitom jsem naprosto neviditelná.

Policie je v Thajsku vyhlášená tím, že z cizinců vyždíme vše, co mají. A ždímou většinou podle toho, na kolik zlaťáků jim přijdete. Tohle byla první chvíle v životě, kdy jsem si přála nemít mega zářivý šutr na prstě a bzučící iPhone 6 v tašce. Byla jsem úplně bez peněz a mezi chatrčemi jsem žádný bankomat opravdu nezahlédla :D. Prstýnek jsem si otočila a nasadila jsem výraz postřeleného kolouška (navíc jsem dneska fakt vypadala strašně, takže to bylo dost věrohodné).

Jeden z policistů, který od začátku jen seděl a koukal na mě, po chvíli ukázal prstem, ať jdu k němu. V tu chvíli se můj taxikář ztransformoval do polopolictisty a začal otevírat šuplíky policejník stolů, vytahovat papíry a dávat je mému policistovi. Už jsem pomalu ani nevěděla, kdo je kdo a s kým vlastně pojedu zpátky :D. A hlavně jsem ani nevěděla, proč jsem sakra na policejní stanici. Pan policista si se mnou začel povídat. První zásadní otázka nikdy není "odkud jsi a jak se jmenuješ", ale "máš někoho?", "opaluješ se ráda?". Výdech, nádech, předstírání, že umim víc maďarsky než thajsky a anglicky... Pan taxikář policistovi vysvětlil o co jde... Očividně maličký papírek se čmáranicí měl svojí sílu.

Měla jsem nahlásit, že jsem přišla o papír, který mi chyběl v pase, který jsem ale nikdy neobdržela...ale to nikdo nechtěl slyšet, takže jsem byla nucená podepsat, že jsem o papír přišla. Pak jsem musela naučit policistu vyslovovat moje jméno i příjmení. Přišla další halda zbytečných otázek a pak si pan policista neřekl o půl milionu, ale popřál mi good luck, protože za 15 minut zavírají úřad a já tam musím donést prohlášení od policie. Musím uznat, že to byl stále jeden z nejlepších policejních zkušeností za celé ty roky a i když mi to bylo dost proti srsti, tak mě nikdo neznásilnil, ani neokradl a ve výsledku to bylo ok.

Můj taxikář mě táhl za rukáv zpět ke scooteru, který (jak jsem mohla předem předpovědět), nechtěl naskočit. 15 minut do zavíračky a jsme 15 minut psycho jízdy od úřadu. Taxikář si očividně řekl, že akceptuje tuhle challenge a vystřelili jsme zpět. Skrz uličky ale jezdili i scootery a kola v protisměru a my jsme museli zajíždět lidem až do chatek, abychom se tam všichni vešli. Narazili jsme málem jen dvakrát. Do jedné paní na scooteru a do jednoho pána. Pán byl vytočený až na půdu. Ale stačilo říct, že je tady "farang emergency" (farang - cizinec) a byl klid. Pán na druhém scooteru se začal smát a jel tu naší prasojízdu s námi až zpět k úřadu :D.

Už byla doba zavíračky a my jsme zastavili před vchodem...a já u sebe neměla žádné peníze a nemohla jsem taxikáři zaplatit a ani jsem neměla čas běžet hledat bankomat. Chtěla jsem, aby šel taxikář se mnou na úřad (myslela jsem, že už jsme bff, tak proč ne), ale to za žádnou cenu nechtěl. Poprosila jsem ho ať mi to odpustí, že musí počkat, že se 100% vrátím hned jak to půjde! A bežela jsem.

Na úřadě už nebyl vůbec nikdo (kovbojka, co? :D). Jen u mého okýnka byla jedna paní a dvě úřednice. Ta "moje" už měla zpakováno a byla na odchodu. Málem jsem se přerazila, když jsem to viděla a celá olepená, zadýchaná jsem tam na ní vyhrkla, až se mi začela smát. Světe div se, oni v sobě mají teplou krev!
thajsko, thajské úřady, vízum thajsko, epic betch

Předala jsem ty úplně zbytečný, přitom prý tak důležitý papíry. Dostala jsem vynadáno jako ve škole, že mi ale něco chybí a už jsem fakt myslela, že někoho zabiju. Chyběla mi propiska, kterou jsem jim tam ve spěchu nechala a úřednice mi ji střežila na vlastní hrudi. Yes!!!! Dostala jsem další bezcený papír a mam vypadnout a vrátit se za tři měsíce pro další adrenalin...

Běžela jsem najít bankomat a koupit pivo pro taxikáře (aby si dal po službě jako velký dík...), ale překvapivě alkohol je v tomhle komplexu velké no, no. Tak jsem alespoň vybrala za tu záchranu víc peněz a našla mého oddaného taxikáře, abych mu dala konečně peníze. Vzhledem k tomu, že má úřad snad 12 různých východů, tak jsem mu mohla klidně zdrhnout, ale on mi věřil :).

Bylo to všechno sice úplně zbytečný, vyhozený peníze, čas, energie, spálený čelo z cesty na scooteru - ale zážitek k nezaplacení. Jediný čeho lituju je to, že jsem nemohla to úchvatný místo zdokumentovat. Jak tam spolu celá vesnička žije jako jedna rodina, všechno je ošuntělý, ale neskutečně uklizený, jak tam pobíhají děti, co mají na obličeji tolik pudru, že vypadají jak zasněžený, jak tam všude trčí barevný vlaječky a z každý chatky voní jiný jídlo. Jak vypadá policejní stanice a policisti s fejk hodinkama a jak málo stačí ke čtvrteční radosti.

Pokud jste dočetli až sem, tak mi dejte vědět!

Pac a pusu Betches moje zlatý.

xxx

You Might Also Like

28 comments

  1. Asi bych se odstřelila :D, ale článek pobavil, to zas jo :D. Obdivuju, jak to všechno zvládáš :) <3

    ReplyDelete
    Replies
    1. To jsem ráda, že si se zasmála :D. Občas nezbyde nic jiného, než to prostě zvládnout :D.

      Delete
  2. Anonymous19:09

    Dneska jsem, jako kazdy den, sledovala tvuj snap a cekala jsem netrpelive na clanek.. cekala jsem vsechno, ale to je fakt moc �� obdivuju tvoji trpelivost a odvahu, protoze ja bych nedala ani tu cestu tam ���� Fakt jsi mne pobavila �� ovsem jako vzdy ����

    ReplyDelete
    Replies
    1. Asi by bylo mnohem lepsi, kdybych to mohla natocit na ten snap, ale v clanku to alespon bude zit dele :D. Dekuju za milou zpravu!

      Delete
  3. Klepu se na to už takových hodin, tak konečně! :D výborný zážitek :DD jsem zvědavá, co bude za tři měsíce :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Za tři měsíce tam místo sebe pošlu Umpalumpa radší asi :D.

      Delete
  4. No, mas nervy ze železa..�� Muj sen je od ty doby co te znám aspoň chvíli žít v Bangkoku, ale thajci to nedělají vůbec jednoduchý teda..��

    ReplyDelete
    Replies
    1. Vážně? To je moc hezký :). Neni to jednoduchý, ale neni to neuskutečnitelný, pokud tady chceš být jen na dovolené a méně než 6 měsíců, tak je to úplně bez problémů.

      Delete
  5. Článek k nezaplacení :D a asi i zkušenost k nezaplacení :D doslova :D fakt jsem se pobavila, obdivuju tě, že to zvládáš a nevyfackuješ je tam jako malý :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. To bych blog datlovala skrz mříže, kdyby mi tam ujela ruka :D. Byla to sice úplně zbytečná zkušenost, ale za každýho mrzouta se objevilo 5 hodných thajců, takže to ve výsledku bylo nakonec fajn :D.

      Delete
  6. Wauu, divim se ze to všechno zvládáš. Já jsem takový nervak, že bych tam vybuchla :D :D pobavila si mě :) a obdivují te, že na to máš nervy :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Určitě bys to zvládla! Když musíš, tak prostě musíš :D.

      Delete
  7. Z tohto dôvodu si neviem predstavit žiť v takejto krajine:D vsetkych by som tam postrielala :DD

    ReplyDelete
    Replies
    1. :D:D:D:D:D:D to me fakt rozesmalo. Neni to tady úplně marný :D.

      Delete
  8. Až příště budu na nějakém úřadu, budu děkovat bohu, že to není thajský úřad. 😂 jinak ti gratuluju ze jsi ve zdravi prezila. 😊😊😊😂😂😂😂

    ReplyDelete
    Replies
    1. :D:D:D:D budeš líbat práhy na českým úřadu doufam!

      Delete
  9. Až příště budu na nějakém úřadu, budu děkovat bohu, že to není thajský úřad. 😂 jinak ti gratuluju ze jsi ve zdravi prezila. 😊😊😊😂😂😂😂

    ReplyDelete
  10. Tak to je bomba story! Hlásím, že jsem ji pobaveně dočetla až do konce! :) tak jsem ráda, že to povolední máš a jsem zvědavá, co bude zas za tři měsíce ;)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Šikulka! No doufam že se nestane příště nic, z čeho bych mohla psát článek :D.

      Delete
  11. Ty blaho to je mazec ,četla jsem to vikymu a teda při otázce opalujes se ráda ?už jsem se začínala bát .Ale věřím že ta krása kolem prebila to špatný :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. :D je pravda, ze tahle otazka cloveka co sedi na policejni stanici mirne znejisti!

      Delete
  12. :D :D Ten článek jsem přečetla jedním dechem a teda asi bych tenhle zážitek mít nemusela, ale naštěstí vše dobře dopadlo :)

    ReplyDelete
  13. Anonymous10:01

    Perfektní :-))) Trochu se bojím, že podobně to bude za chvíli i v EU...

    ReplyDelete
    Replies
    1. Upřímně by mě to dost překvapilo :).

      Delete
  14. :DDDD fakt jsem se nasmála, příjemný článek! na tvůj blog jsem narazila až teď, fakt moc super, před státnicema :/ :D jen tak dál!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Moc dekuju :)! A drzim palce se státnicemi.

      Delete
  15. hahahaha! tenhle článek u mne vede, chystám se za pár týdnů do Thajska, zatím asi na pár měsíců, tak začínám sledovat, vše, co se dá. Opravdu jsem se zasmála :)

    ReplyDelete

Send me a message!