Cestovani Czech Republic

Czech Republic - Home Sweet Home

October 30, 2016Epic Betch Kristýna

🇬🇧 / 🇨🇿   As you probably know Czech Republic (recently given second name Czechia just to confuse the world once again) is my home country and last time I have been back was year and a half ago. Because we live so far from home we are usually going back only for special occasions like Christmas. So for the last couple of years we were flying to Europe only in winter. Coming from thai +35°C to -15°C was usually pretty terrible. And I hated it. When you get used to the hot weather even temperatures around +10°C can actually hurt. 

Psát českou část tohohle článku bude asi oříšek. Vám totiž nemusím spoustu věcí o naší vlastni vysvětlovat, a tak bude možná anglická část zase jednou trochu jiná:). 

Jak asi víte, do ČR jsme se vydali po roce a půl:). Odjela jsem z ČR před x lety od džusů a malování a vrátila se do světa freshů a blendění. Nezměnila jsem se jen já, ale změnila se za dobu mé nepřítomnosti i celá ČR.
 Když žijete daleko od Vaší vlasti, tak lítáte za rodinou většinou jen na takové ty velká svátky, jako jsou Vánoce. A tak jsme to měli za poslední roky i my a Evropu jsme navštívili jen v zimě. Přechod z plus 30 na mínus 15 stupňů je ale pro zimomřivce jako jsem já vážně hrozný. Když si zvyknete na tropické podmínky, tak Vám i plus 10 způsobí bolest, což je pro Vás možná k smíchu, ale já se se zamrzlým obličejem většinou moc nesmála :D.



As terrible as it might sound - I don't miss Czech Republic at all while I'm abroad. Of course I miss my family and friends but not the country itself. If you know anything about Czech Republic, me as a czech citizen writing something like this is considered something like a war crime to many czech people... We are very proud at our little country and we don't like when anybody is saying something bad about it, especially one of us.

I když to zní určitě hrozně, tak se mi po ČR prostě nestýskalo. Samozřejmě že mi chyběli kamarádi a rodina, ale ne země jako taková. Já vím, že napsat něco takového je v očích mnoha krajanů srovnatelné s válečným zločinem. Jsme malá země, ve světě o nás zas tolik nevědí, je nás málo a o to víc máme pocit, že bychom měli o naši vlasti svět edukovat a co nejvíc ji chránit. Když navíc někdo z nás řekne na naši adresu něco neoslavného, jako třeba že se mu po ní nestýská, tak je někdy oheň na střeše. Stefan se mi často směje, že mi bude muset koupit českou vlaječku, abych ji mohla vytasit, kdykoliv o nás někdo říká něco špatněho, protože se prostě v takové situaci neudržím a do všech hned cpu, jak je to u nás ale fajn a vysvětluju jim, že tomu vlastně vůbec nerozumí :D. Máme to asi v té naší české DNA už zakódované. Takže vím, že si tímhle článkem dost zahrávám. Ale nechte mě vysvětlit, proč jsem to tak cítila.

The main reason why I didn't miss Czech Republic so much was that there is not much to do on day to day basis when it is cold. Many people have lovely big gardens but you can't properly enjoy it when you are running from your car to your house and tears around your eyes are slowly turning into ice. But I don't care where I'm when I come to see my family and friends of course. I could be in middle of Brazil or in Antartica and I would enjoy is just as much. 

Hlavním důvodem, proč se mi nestýskalo po ČR bylo to, že se toho v zimě na českém maloměstě nedá moc dělat, pokud jste ten typ, který má omrzliny 3. stupně jen při pohledu z okna. Spousta lidí má krásné velké zahrady, ale přes zimu se přes ně často jen přebíhá. Takže jsme většinou návštěvu ČR trávili v nějaké hospůdce, nebo v kavárně. Já bych bývala mohla být uprostřed Brazílie, nebo Antarktiky a bylo mi to úplně jedno, protože jsem přijela za lidmi a jejich přítomnost jsem si užila bez ohledu na okolí úplně stejně. Na druhou stranu chladné počasí a zatažená obloha na mě extra vesele nepůsobila.


But this time it was different. I was looking forward to see Czech Republic from "foreigners perspective". Because after all those years my eyes are not used to anything czech anymore. The architecture, people, food and the mentality...everything feels so exotic to me.

Ale tentokrát to bylo jiné. Opravdu jsem se do ČR těšila. Těšila jsem se, že uvidím tu naši zem z "pohledu cizince". Z pohledu někoho, kdo se na nás kouká zvenku. Protože po těch letech si moje oči na vše české tak nějak odvykly. Pohled na budhistický chrám mi přijde mnohem méně záživný, než na maloměstskou českou radnici. A tak jsem se nemohla dočkat, až kolem sebe budu mít staré české budovy, české jídlo, lidi a tu českou mentalitu. Byla jsem hrozně zvědavá, jak to na mě po takové pauze bude celé působit.


For the last few months I was looking thru instagram photos of Prague and other Czech places and I was so excited to be there again. I was really really looking forward to seeing not just the people but also Czech Republic. And it felt good to feel like that. It almost makes you feel like a bad person when somebody ask you how much do you miss your home country and you are not really missing it at all...


Posledních pár týdnů a měsíců před naším Eurotripem jsem projížděla instagram a prohlížela si fotky z Prahy a dalších českých měst a už jsem se klepala na to, až tam budu taky. Prvně jsem se totiž po těch letech netěšila jen na lidi, ale i na zemi jako takovou. A byl to upřímně docela dobrý pocit. Když totiž bydlíte v zahraničí, tak je otázka, jestli se Vám stýská po domovině, jedna z těch nejčastějších, kterou dostanete. A já se vždy cítila až provinile, když jsem odpovídala, že se mi prostě nestýská. Až jsem si z toho začínala připadat jako hrozný necita.



We flew from London to Prague and picked up Skoda car (keeping the czech theme) we rented at the airport. It was all really smooth and I couldn't stop giggling at first every time I heard people speaking czech. It was lovely weather and for the first time in so many years I was in Czech Republic in summer. Seeing this place after 4-5 years in not freezing temperatures made me realize that I completely forgot how amazing it is. 

Do Prahy jsme přiletěli z Londýna a na letišti jsme si vyzvedli pronajaté auto. Tématicky jsme vybrali Škodovku, když už je to Czech Trip, tak se vším všudy! Vše šlo jako po másle a já se ze začátku nemohla přestat hihňat, kdykoliv jsem slyšela někoho mluvit česky. 
Když se mi totiž někdy stane, že zaslechnu češtinu (nebo slovenštinu), tak mám pocit, jako kdybych zničehonic rozumněla řeči ptáků. Všude okolo Vás slyšíte pípání a najednou se Vám v hlavě pípání rozuzluje a rozumíte, co si mezi sebou říkají. Zmatená vteřina než mozku sepne, proč rozumím cizí nečekané řeči. V davu v Thajsku totiž můj mozek nepředpokládá, že češtinu uslyší a asi úplně odstaví část mozku, kde mám schovaný český slovník :D. Určitě to tak někdo z Vás má také:). 

Takže moje adaptace zpět do češtiny je vždycky docela úsměvná. Vím, že se v ČR lidé často smějí modelkám, které se vrátí ze zahraničí a pletou se jim česká slova, protože každý zná nějakého Ferdu, který byl v Anglii 2 roky a nikdy se mu nic nepletlo. Takže to ty modelky jistě dělají naschvál, aby ukázaly, že jsou světové. Je ale velký rozdíl mezitím, když Ferda jede s českou přítelkyní a většinu volného času tráví komunikací v rodném jazyce a nebo jestli modelka odletí sama a rok česky nepromluví. Než jsem začela psát blog, tak jsem ze sebe po příletu do ČR první den všechna slova doslova vykoktávala a rozhodně jsem si tím nepřišla nijak světová, ale spíš jako absolutní retard.


Celou dobu bylo nádherné počasí, po letech jsem měla šanci zažít ČR bez zimy a byla to naprostá nádhera! Všechno bylo o tolik krásnější, než jsem si to pamatovala :).

My pretty little home town.
My family lives in small town in the west Czech Republic. You can walk from one side of the town to the other in around 30 minutes. And if you are from there and you speak to anybody who walks around there you will most probably know somebody from their family or one of their neighbours. And if you spend few minutes sitting on the bench at the city square you will definitely see one of your childhood friends walking around. There is almost 0 crime which gives local police enough time for stopping cars and fining them for having out of date gloves in their first aid kits. It is a lovely city with very few tourists visiting.

Naši bydlí v městečku na západě Čech, kde jsem vyrostla. Pokaždé když se vrátím, tak mi přijde tohle město menší a menší. Má to rozhodně svoje výhody. Z jedné strany na druhou člověk dojde za 30 minut. Když chci v Bangkoku přejít na druhou stranu naší ulice, tak mi to trvá 15 minut, než spáchám celou misi přemístění se přes osmiproudovku. Na každém kroku v tomhle městě potkám někoho, koho pokud neznám osobně, tak znám někoho z jejich rodiny nebo souseda. To se v Bangkoku nestane ani v tom nejdivočejším snu. Také je v tom českém městě (ve světovém měřítku) naprosto minimální kriminalita. A pokud jste tam někdy žili, tak jste s největší pravděpodobností už navštívili všechny ulice, které tam jsou. To by se mi v Bangkoku nepovedlo, ani kdybych tady žila 3 životy. Co je tam ale z mého pohledu nejzásadnější je to, kolik je v ulicích lidí. Nebo kolik jich tam spíše není. V době špičky to tam pořád vypadá jako kdyby v Bangkoku vybuchla atomová bomba. Nikam se nemusíte tlačit, nikdo nikam nespěchá. Chvíli mi trvalo, než jsem najela zpátky do ne 24/7 režimu a uvědomila jsem si, že musím plánovat, kdy kam půjdu, protože banky, obchody i restaurace zavírají o hodně dřív, než na co jsme v Bangkoku zvyklí a že pokud je víkend nebo svátek, tak se můžu jít místo do banky spíš klouzat. 


Not many people at the rush hour. 
We spent most of our time outdoors in gardens, restaurant terraces and parks... It was such a nice change compare to the previous years when we were meeting people in dark cold pubs!

Mám ale velké štěstí,že tam žije celá rodina a většina kamarádů, a tak nemusím nikam zbytečně dojíždět.
Tentokrát jsme většinu našeho času v ČR trávili venku, na teráskách, zahradě, v parku... To byla tak nádherná změna oproti předešlým rokům, kdy jsme se s kamarády viděli jen v tmavých studených hospůdkách. Když je v ČR hezké počasí, tak je to tak skvělý místo!


I'm in contact with most of my Czech friends all the time and I think that I know all the important things which are happening in their life. At least that is what I thought. I arranged meeting with my friend who has little daughter I saw few years ago when she was still a baby. I couldn't wait to see them and speak to the little one. But when I arrived I saw my friend, the little girl and....another pram. Pram for very small baby. I couldn't really figure out what is going on. And when I saw new born baby in it I was lost for words and I was stuttering for next 20 minutes :D. I couldn't believe she wouldn't mention that she is pregnant or that she already gave birth to a (huge!) baby boy. She found that clearly quite funny but I honestly admire her ability to keep a secret.

Snažím se být v kontaktu se všemi kamarády i na dálku, což v dnešní době není zas takový problém a myslím si, že vím o všech důležitých věcech, které se v jejich životech právě dějí. Nebo to jsem si alespoň myslela. Moc jsem se těšila na kamarádku a její malou dcerku, kterou jsem viděla naposledy ještě jako miminko. Nemohla jsem se dočkat, až si s malou popovídám a uvidím, jestli má stejně prořízlou pusu, jako má její maminka :D. Čekaly na mě v parku a když jsme se k nim pomalu blížili, viděla jsem mou kamarádku, její dcerku a... kočár. Kočár na malé miminko. Napřed jsem si říkala, že ho nejspíš někomu hlídá, ale brzo mi došlo, že tohle nebude půjčené dítě a že moje kámoška jen tak ze srandy udělala takovéhle překvápko! Prvních dvacet minut jsem pravděpodobně neřekla z toho překvapení pořádnou větu. Jak někdo může dokázat neprozradit těhotenství, porod, druhý dítě?! Očividně jí to přišlo vtipný. Rozhodně ale dostává zlatého bludišťáka za nejlépe udržené tajemství :D.



Still in shock! / Tady jsem té celé situaci stále ještě nemohla uvěřit :D.
One of the main differences between Czech Republic and Thailand is the way things work. If I go anywhere in Thailand and ask for anything the first answer will be "we don't have it" or "it is not possible". And it doesn't matter if you are asking if you can buy white shoes in a shop full of white shoes or if you are asking plumber if he can do some plumbing . The first answer will always be negative and after little fight it will be eventually done.

Jeden z největších rozdílů mezi ČR a Thajskem je definitivně to, jak lidé uvažují. Pokud jdete v Thajsku kamkoliv a zeptáte se na cokoliv, tak první odpověď většinou bude "To není možné." nebo "To nemáme." A je úplně jedno, jestli stojíte v obchodě plném bílých bot a ptáte se, jestli mají bílé boty, nebo jestli se ptáte automechanika, jestli by se Vám mohl podívat na auto. Prvotní odpověď je vždy negativní a až když vysvětlíte, že danou věc mají, nebo že danou službu opravdu dělají, tak se dostanete dál. Ale bude Vás to stát trochu úsilí.


When you realise that this auntie is a betch. / Když je Vám hned po seznámení s novou tetou jasné, že tahle je betch.
Meeting all new babies! / Na naší baby misi.
<3
I went to a bank in Czech Republic with little issue which I explained to the bank employee. And this person completely shocked me with his answer! The answer was "Hm, let me think how to overcome this problem." !!! I had to close my mouth because that answer completely surprised me. I was laughing inside because I was ready to fight right after hearing famous sentence: "it is not possible" as usually. But I wasn't in "The Land of Can Not" anymore! The simple things in life...

V ČR jsem se tedy vydala do banky, kde jsem potřebovala vyřešit malý problém. Bankovnímu poradci jsem vše vysvětlila a už jsem si v hlavě připravovala odpověď na to, až mi řekne, že mi nemůžou pomoci. Jeho odpověď mě ale naprosto šokovala! "To je trochu oříšek, budu muset promyslet, jak to spolu vyřešíme, aby to pro Vás bylo co nejjednodušší." !!! Zavřela jsem pusu a musela jsem se sama sobě smát. Úplně jsem zapomněla, že už nejsem v "The Land of Can Not", ale ve staré dobré logické České republice.





I managed to see most of the people I wanted to meet in my hometown. And we had a little party at my parents place with the whole family which was lovely. I really enjoyed seeing them all together. I missed lots of Birthdays and other family events so this was very special for me. 

Nakonec se mi povedlo setkat se skoro se všemi, které jsem v tom našem městě chtěla vidět. Poňuňala jsem všechna ta miminka, která se stihla za dobu mé nepřítomnosti narodit. Měli jsme dokonce skvělou rodinnou sešlost, která byla první a na dlouhou dobu poslední, které jsme se mohli účastnit a o to víc jsem si ji užila. Ta další bude nejšpíš až na svatbě:).

Yaaay all together again.
With my mum. / S maminkou.




Grandad <3



They are all clearly VERY happy to have me there :D. / Je vidět, že jsou štěstím u vytržení, že mě tam zase mají :D.

We also spent a weekend in Prague. I went for a lovely dinner at T-Anker Restaurant with amazing view of the city (highly recommended!). The atmosphere was very nice and food and drinks as well but they were seriously understaffed. Waiters were running around clearly as fast as they could but they couldn't keep up. They were very friendly though.


Na poslední dva dny v ČR jsme vyrazili do Prahy. Viděla jsem se s posledními kamarádkami a šli jsme na skvělou večeři do T-Akneru v Kotvě. Jídlo tam měli výborné, výhled naprosto krásný, ale měli hrozně málo číšníků. Bylo vidět, že běhají, jak to jen jde, ale neměli šanci vše stíhat. Což je opravdu škoda, protože jinak bych jim neměla co vytknout. Byli ale moc příjemní a za víkend jsme tam proto i tak vyrazili 2x. Viděla jsem se i konečně s Kačkou ze Smoothcooking a jejíma bečinkama.


T-Akner with our favourite couple <3. / T-Akner s naším nejoblíbenějším párem <3.








But there was one last thing to do in Czech Republic. Something I was nervous about for many months... Introducing my parents to Stefans parents. They all travelled to Prague for our last day in Czech Republic. Stefan went with mine and his dad to the National Technical Museum where they have been educated to the eyeballs  about how important our country once was. And me, my mum and my bff bridesmaid went to enjoy some wedding planning. More about this is going to be in my next article very soon!

 A došlo i na to, z čeho jsem byla už pár měsíců nervózní - setkání mých a Stefanovo rodičů. Všichni dorazili do Prahy. Stefan, jeho a můj taťka vyrazili do technického muzea, což byl výborný nápad, protože stroje a fotbal jsou dvě témata, která putují napříč jazyky a muži z různých koutů světa si tyhle věci dokážou navzájem vysvětlit, i když nemluví stejným jazykem. A já s mou a Stefanovo maminkou a budoucí družičkou, jsme vyrazili na svatební plánování. O tom bude ale celý příští článek:)!







We went for a family dinner to the T-Anker again to enjoy the amazing view all together and guess what? It was raining the whole evening :D. But the weather was the last thing to worry about at that moment anyway. My parents can't speak english. Stefan's parents can't speak czech. But they all made big effort to be able to communicate with each other. And it was quite funny to see how similar our parents actually are. I thought that this meeting would be awkward and difficult. But it was just fine and surprisingly the moment I feared the most was really good fun. 

Na společnou večeři jsme vyrazili opět do T-Akneru, protože jsem chtěla, aby si i ostatní užili ten božský výhled. Samozřejmě pršelo jako z konve a seděli jsme stejně uvnitř:D. Počasí bylo ale stejně to poslední, nad čím jsem se v tu chvíli strachovala. Moji rodiče až na pár frází nemluví anglicky, Stefanovo rodiče až na pár pečlivě naučených slov nemluví česky a i tak to bylo super. Mnohem lepší, než jsem čekala. Ve výsledku nejsou naši rodiče zas tak rozdílní. Žádná rvačka se nekonala, svatbu nám nezakázali, takže to byl 100% úspěch :D! A s Českou republikou jsme se tak rozloučili nejlépe, jak jsme jen mohli <3.




Next stop - France!


Další zastávka - Francie!

Kristýna

xxx


-------------------------------------------
Nezapomeňte se přihlásit do soutěže o tyhle dvě kuchařky :)! Jednu můžete vyhrát na Facebooku a druhou na Instagramu. Pro instagram klikni ZDE, pro facebook klikni ZDE.










You Might Also Like

14 comments

  1. Ta fotka s tím jazykem! :D haha to mě pobavilo, skvělý článek :) Taky patřím mezi lidi co mají omrzliny jen slyší slovo zima. A na všechny svatební články se hrozně těším!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Nehodláš se tady přemístit do teplejších krajin :D?

      Delete
  2. Your home is so lovely and beautiful.
    http://www.melodyjacob.com/

    ReplyDelete
  3. Jak se říká...všude dobře, doma nejlíp :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Doma je pro mě momentálně už Bangkok, ale do ČR se vždycky podívám ráda, hlavně v létě :D.

      Delete
  4. Super článek! Už se těším na pokračování :)

    Www.secretsofm.blogspot.com

    ReplyDelete
  5. Jé, jaké překvapení, když z malého městečka v západních Čechách se vyklube moje rodné město, kde i pořád bydlím. Je moc pěkné vidět místa, okolo kterých denně procházím, na nějakém blogu. Hned mám chuť si přečíst celý tvůj blog od začátku do konce. :) <3

    ReplyDelete
  6. I love your dog! your pictures are amazing! :)

    Please visit my Blog!

    http://www.alessabernal.com/

    Alessa Bernal :)

    ReplyDelete
  7. This comment has been removed by the author.

    ReplyDelete
  8. Tohle všechno moc dobře znám!
    Sice jsem mimo Čr vždycky jen s přestávkama, ale mám na to všechno stejnej názor!
    A taky pak miluju to, kdyz se vratim zpátky a užívám si to všechno jako turista!
    Super článek Kristý! :)

    http://itsmekristynas.blogspot.gr/

    ReplyDelete

Send me a message!